Altaussee

Altaussee je obec v rakouské spolkové zemi Štýrsko, ležící v regionu Solná komora v okrese Liezen. K 1. lednu 2026 zde žilo 1 872 obyvatel. Obec má rozlohu 92,57 km² a zahrnuje značnou část oblasti Ausseerland a pohoří Totes Gebirge. Nachází se na úpatí hory Loser přímo u jezera Altausseer See a je známá především jako lázeňské středisko. V současnosti patří mezi obce s nejvyšším počtem přenocování v okrese Liezen.

Historie osídlení Altaussee sahá do období mezi lety 200 až 400 n. l., přičemž klíčovou roli při vzniku obce hrála těžba soli. Po zániku římské nadvlády se v oblasti Ausseerland usadili Slované, kteří byli od 8. století postupně asimilováni bavorskými osadníky. Ve středověku patřilo území dnešní obce nejprve k zeměpanské državě Grauscharn-Pürgg, později k panství Pflindsberg. V 19. století se začal rozvíjet cestovní ruch, který postupně nahradil těžbu soli jako hlavní hospodářské odvětví.

Za nacistické vlády byla obec začleněna do správní jednotky Reichsgau Oberdonau (Horní Podunají, dnešní Horní Rakousy), roku 1948 byla znovu připojena ke Štýrsku. V letech 1943–1945 se v solném dole Altaussee nacházelo jedno z nejvýznamnějších nacistických úložišť uměleckých děl. Byly zde ukryty rakouské a německé sbírky i umělecká díla uloupená z okupované Evropy. Po skončení druhé světové války bylo v dole nalezeno téměř 7 000 uměleckých děl, mezi nimi například Gentský oltář bratří van Eycků, Madona z Brugg od Michelangela nebo český Vyšebrodský oltář od Mistra vyšebrodského oltáře.

Solný důl Altaussee je dodnes největším místem těžby soli v Rakousku a představuje spolu s lázeňstvím a cestovním ruchem jeden z hlavních pilířů místního hospodářství.